Zážitky z koledování v roce 2012

Jak jsme dojeli

Dnešní tříkrálová sbírka byla pro nás zajímavým zážitkem. Po dobrém obědě jsme chtěli ještě obejít pár rodin, ale protože bydlely dál od sebe, tak nám nezbývalo nic jiného než jet autem. Ale když jsme nasedli do auta, čekalo nás nemilé překvapení. Auto si ani neškytlo, protože jsem nechal zapnutá světla a baterka se pochopitelně vybila. No a co teď? Museli pomoct moji tři koledníci. S veškerým zapálením tlačili auto, ale neroztlačili. Tak musel můj koledník Jirka běžet pro vedoucího Káju z druhé skupinky. Ten zkoušel auto nastartovat přes kabely, ale opět nic. Pak muselo nastoupit všech šest koledníků a auto alespoň odtlačit na parkoviště.

S pozdravem Pavel Nejedlý a koledníci

Přišli čtyři koledníci…

Kašpar, Melichar, Baltazar a já – jako hudební doprovod, a také nějaký dospělák jako vedoucí skupinky, takže vlastně bylo nás pět,

zpívali a vyhrávali

neúnavně a do nekonečna „My tři králové jdeme k vám, štěstí, zdraví vinšujeme vám,“

dohráli a pak se ptali, kdo co dá:

asi je jasné, že mám na mysli koledníky Tříkrálové sbírky 2012 s kasičkami podle určených pravidel, kdy výtěžek bude rozdělen mezi Hospic JNN, Charitní domov sv. Dominika Savia – azylový dům pro matky s dětmi v Prachaticích, Dům sv. Petra v Záblatí – azylový dům pro muže, Most naděje – terénní program, a provoz Charitního šatníku, také na projekt Mimořádné události na Prachaticku – materiální pomoc poškozeným či povodních či požárech.

Celá akce začala v pondělí 2.ledna 2012 požehnáním koledníkům, neboť kde pan farář požehná, tam se dílo podaří. Následující den se skupinky koledníků vydaly za svým posláním. Celého úkolu se děti ujaly s obdivuhodným nasazením a entusiasmem.

Nezapomenu na očička malé Aničky upřené na dveře vždy po zazvonění. Děti byly velice ukázněné a s radostí se naučili i sloku písně, kterou jsem připsala jako poděkování lidem, kteří do kasičky přispěli.

Úžasným zážitkem pro mě byla návštěva tří králů v DD mistra Křišťana v Prachaticích, kdy ve všech odděleních už na nás čekali obyvatelé domova. Králové se jim představili, rozdali dárečky – cukříky a kalendáříky. Kluci odrecitovali své královské požehnání a při zpěvu „My vás pěkně pozdravujeme, za koledičky děkujeme,“ šli a všem babičkám a dědečkům podali ruce na rozloučenou (toto ve scénáři nebylo, to kluci sami od sebe a s nestrojenou upřímností a s královskou noblesou). Nebylo nikoho, kdo by si od nich nenechal na futra dveří od pokoje napsat ono :K+M+B+2012. Řekla bych, že si děti se staroušky pěkně porozuměli, jsem ráda, že jsem mohla být při tom a celé toto na vlastní oči sledovat.

Týden uplynul a akce skončila – tedy alespoň pro koledníky. Zástupkyně charity a naší farnosti jim jako poděkování připravily příjemné odpoledne na prachatické faře, kde jsem s kytarou ani já nechyběla. Zpívali jsme koledy, vyprávěli si zážitky z koledování, kdy někoho počůral pes, jiní museli tlačit auto, atd. Děti malovaly, soutěžili, ochutnaly připravené občerstvení, naučili se písničku o tom, jak „Šel medvěd po cestě…“

Do svých domovů jsme odešli se společným slibem, že se napřesrok určitě zase sejdeme.

Ing. Stanislava Tomešová